Olověné baterie mají historii více než 100 let a obecně se řídí starými myšlenkami a provozními postupy po celém světě: rychlost nabíjení a vybíjení je 0,1 C (C je kapacita baterie) a životnost je delší. Aby byl problém rychlého nabíjení vyřešen, oznámil pan Max, Američan, své výsledky výzkumu světu v roce 1967, nabíjení baterie pulzním proudem větším než 1 C a vybíjení baterie během přerušovaného nabíjení. Výboj je prospěšný pro odstranění polarizace, snížení teploty elektrolytu a zlepšení schopnosti desky přijímat elektrické náboje.
Někteří vědečtí a technologičtí pracovníci v mé zemi uspěli ve výrobě rychlonabíječek různých značek podle tří zákonů pana Maxe' kolem roku 1969. Proces nabíjecího cyklu je: pulzní nabíjení vysokým proudem → odříznutí nabíjecí cesty → krátkodobé vybití baterie → přestaňte vybíjet → připojení nabíjecí dráhy → pulzní nabíjení vysokým proudem ...
Kolem roku 2000 někteří lidé použili tento princip na nabíječky elektrických vozidel. Během procesu nabíjení nebyla nabíjecí cesta přerušena a baterie byla zkratována malým odporem pro okamžité vybití. Vzhledem k tomu, že nabíjecí dráha není během zkratu přerušena, je do nabíjecí dráhy zapojena sériově indukčnost. Obecně je zkratován do 1 sekundy po dobu 3-5 milisekund (1 sekunda=1000 milisekund). Vzhledem k tomu, že proud v induktoru nemůže přeskočit, je doba zkratu krátká, což může chránit část konverze energie nabíječky. Pokud je směr nabíjecího proudu nazýván kladný, výboj se přirozeně stane záporným a termín&"záporný pulzní nabíječ &"; se objevuje v průmyslu elektrických vozidel a říká se, že může prodloužit životnost baterie atd.